piatok 19. augusta 2016

Štátne vs. Súkromné škôlky,akú sme vybrali a prečo

zdroj: blog.dashburst.com

Štátne vzdelávanie ako deformácia ľudskej bytosti?

Niekoľkokrát som počula počas výchovy syna, nech robím čo robím, v škôlke/škole sa zmení, ho zmenia...
Prestane jesť zdravo, bude súťaživý, prinesie si vycibrený verbálny slovník, bude revať za Spidermanom, bude sa musieť prispôsobiť systému, bude musieť počúvať atď.

Štátny systém si ho skrátka prevychová do podoby potrebnej pre režim.



Naučí sa robiť čo nechce lebo musí, naučí sa poslúchať inak bude potrestaný, naučí sa neodvrávať a nepremýšľať, nespytovať a nespochybňovať. Naučí sa, že na jeho pocitoch, túžbach a snoch nezáleží, naučí sa že ako individualita nie je dôležitý a bez vzdelania, postavenia a značkového oblečenia, je pre spoločnosť nezaujímavý. Naučí sa učiť pre dobré známky, nie vlastný záujem, naučí sa, že počúvať autoritu prinesie odmenu a nie férovosť.

Pochopí, že nemá nárok na názor, súhlas či nesúhlas, ani vyjadrenie sa, pretože je dieťa.
A názor dieťaťa štátny systém nezaujíma.
Pre štátny systém nie je ani dieťa...je to poloprodukt, ktorý je nutné dokončiť v obraz budúceho platiča daní, poslušného občana s vierou, že on sám nič nezmôže, že jeho život je v rukách politikov, budúceho šéfa, korporácií...skrátka, niekoho iného. Že nedokážeme nič zmeniť, sme vždy závislí na vyššej moci a proste to tak je...

zdroj pt.pinterest.com

Štátny systém nás formuje k viere, že náš život patrí iným.
Že na našom názore nezáleží.
Že my ako individuality, nedokážeme nič zmeniť, nič neznamenáme.


S manželom bola pre nás voľba škôlky veľmi dôležitým krokom.
Nevedela som kam. Stačilo pár telefonátov a upadala som do zúfalstva...žiadny adaptačný systém, na čo...veď dieťa si zvykne!
Žiadne behanie...deti sa učia v tichosti sedieť, pracovať....
A keď som sa v tých romantických popisoch paní učiteliek o chode ich škôlky snažila zachytiť aspoň náznak podpory individuality, rešpektu a dôvery voči najmenším, vyskočili mi prvé šedivé vlasy.

zdroj pinterest.com

Nechcem tak veľa, myslela som si.
Len nájsť zariadenie, kde bude prístup k malému čo najbližší tomu našemu.
Nechcem z neho produkt pre spoločnosť...chcem mu pomôcť byť sám sebou, poznať sa, veriť si.



Už dávno pred tým sa mi dostal pred oči dokumentárny film založený na skutočných udalostiach
Je to film o slobodnej škole, ktorá existuje už od roku 1923 vo Veľkej Británii.
Deti si samé vyberajú ako chcú tráviť čas, ktorý predmet sa chcú učiť a ako vyriešia problémové situácie. Učia sa byť zodpovední za svoje jednania, uvedomenie si ako ich skutky ovplyvňujú beh celej komunity. Učia sa slobodne, žijú slobodne.

Určite si niektorí pomyslíte...To nemôže byť reálne...Deti musia byť vedené dospelým. Musia mať systém. Musia byť kontrolované a nútené učiť sa, dokazovať výsledky!
Musia Musia Musia

Musia sa stať tým, kým nechcú aby žili život, v ktorom nie sú šťastný.
Naozaj?
Chcem toto pre svoje dieťa?
Chcem aby sa cítil zmätený, neistý, nevedel, čo je jeho životná misia a honba za "viac" bola jeho jediným motorom k uspokojeniu?




Škôlku sme nevybrali pre jej prestíž.
Nepotrebujeme byť zaujímavý ani vyčnievať z davu.
Vybrali sme ju, pretože z toho čo u nás momentálne existuje, je najbližšie k tomu, v čo veríme.
Malý tam bude vedený k hodnotám, ktoré sú pre nás prirodzené.
Celý koncept je našemu životnému štýlu najbližšie.





Ide o Lesnú škôlku v obklopení prírody a lesov.
Zázemie tvorí jurta, chatka alebo maringotka a väčšinu času/roka trávia deti v prírode.
Navracajú sa k našim slovanským zvykom a oslavám.
Neučia sa tam cielene anglicky, na piáno ani klarinet, no a taktiež nesedia u predškolskej výchovy s výukou abecedy a obťahovaním prvých písmen.
Vývoj detí sa deje prirodzene, nenútene. Na môj dotaz pri vstupnom pohovore( pre vysoký počet záujemcov), sa deti v predškolskom veku sami naučia písať prvé písmená a čítať...oni sami. Pretože to chcú. Nemusia ich k tomu nútiť ani motivovať. A adaptačný program je prirodzená vec. Pre dieťa, tak ako aj rodičov je to veľká zmena, prečo by sme to mali ignorovať?

Ide to aj inak a za našu rodinu som veľmi vďačná, že sme našli tú našu cestu


Na záver...

Väčšinou moji priatelia reagujú na informáciu o Lesnej škôlke (alebo akejkoľvek súkromnej škôlke)v zmysle "Ale veď my sme v štátnej a je naozaj skvelá...venujú sa deťom, kreslia si, spievajú a deti sú tam šťastné"

Z môjho pohľadu, to nie je o tom, či je škôlka štátna, súkromná alebo lesná.
Vždy je to o ľuďoch.
O ich prístupe, o ceste, ktorou sa rozhodnú celý projekt viesť a čo im povolí systém.
Poznám veľa súkromných, ktoré sú viac než katastrofálne a štátnych, ktoré sú skutočne skvelé.

My všetci sme produktami tvrdého štátneho režimu a možnosti výberu vzdelania inou formou je tu stále niečo neobvyklé, nové. Pri tom je zaujímavé, že najlepší vzdelávací systém pochádza z Fínska. Deti tam trávia minimum času v školách a nie sú hodnotené známkami a to najlepšie je, že nemajú domáce úlohy.
Pre viac skvelých info klik tu

Uvedomujem si, že bohužiaľ mnoho z nás je nútených umiestniť dieťa tam, kde si to môže časovo a finančne dovoliť. Na novo vlastne aj diskriminačne na základe ne/očkovania.
Nemyslíte, že už toto je zlé? Že tento problém by rodičia vôbec nemali riešiť?

Pre nás bola najvyhovujúcejšia táto forma a veľmi držím palce všetkým, aby našli presne tú, v ktorej veria, že bude ich dieťa šťastné a naplnené.

O to predsa ide všetkým milujúcim rodičom














8 komentárov:

  1. aj, jak ja ti rozumim.....a premysleni a jiny nazor nez ma vetsina je obcas za trest....a neustale vysvetlovani proc a ve my taky chodily do statni..ano, chodily, tehdy totiz nebyly jine alternativy, a ano, prezily jsme to, byly jsme prizpusobivy, jenze....dnes vystoupit ze stada je tezsi a stejne jsme za "ty divny". Nas starsi syn chodil tez do lesni skolky, ale po roce a pul jsme ho pretahli do "normalni" tridy, stale stejne soukrome skolky, do programu zacit spolu, lesni skolka mu uz trosku prerustala pres hlavu, nicmene polozila zaklad dobry, v dalsi tride se uchytil velmi rychle, bezproblemove....za 14dni jde do skoly...opet soukrome, opet s programem zacit spolu....zase jsme resili dilema, zda usetrit penize a nechat ho ve statni nebo mu doprat luxus soukrome skolky, podpory individuality, svobodna komunikace..vyhralo to druhe...zase jsme za "ty divne", ale proste verim tomu a verim, ze to proste tak ma byt...proste ano, proste vystoupit ze stada, je nekdy to nejtezsi. preji krasne dny

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ahoj Lucille, ďakujem a áno... vystupiť z davu, je narocne. Som velmi vdacna, ze sa mi dari obklopovať ludmi, ktorí to maju podobne a už nase stretnutia a konverzacie su tak obohacujuce a zmysluplne, ze by som sa nevratila k starym spôsobom zabijania travenia casu ani za nic :D To clovek ale pochopi casto, az ked zazije nieco ine...velakrat si ani neuvedomujeme, ze nam moze byt lepsie do chvile, nez to zazijeme...
      A mozem sa opytat preco malému lesna skolka prerastala cez hlavu?
      Je to veru koncept, ktory nesadne vsetkym detom, mam aj známych ktori museli dietatko dat do klasickej, pretoze neznasal dobre kazdodenny pobyt venku. Myslim, ze je krasne mat tak vnímavých rodicov a dokazat posuvat dietatko smerom tam, kde je mu to najprijemnejsie.

      Odstrániť
    2. no...parkrat zkusil prekrocit hranici a vyslo mu to a na jednu pani ucitelku to tam pak zkousel a ja pak poslouchala, jak neposloucha a tak....a doma mi pak vypravel, ze uz ho to nebavi a ze tam porad jen beha. Ze zacatku jsem se tomu smala a rikala, ze to je divne, po dvou mesicich stiznosti z obou stran jsem to zacala resit. Dostal se do jineho kolektivu, k jinym panim ucitelkam, zkusil si tez zda muze hranice prekrocit, ale nevyslo mu to a byl klid.....jinak jsem urcite pro ruzne alternativy, ne vzdy vsem padne vse, nekdy je to o zkouseni, treba by zapadl i ve statni skolce, je to vzdy o lidech a pristupu, me se ten u nas ve statni skolce uplne nezamlouval a ac vsichni rikali viz vyse popsane, vcetne vzdy vas to stoji dost penez, coz pripoustim a nekdy je to tezke, jenze do ceho jineho investovat nez do deti....verim, ze se to vratim vsem v budoucnu.

      Odstrániť
    3. Zlatý, tak dobre, že ste mu načúvali a našli vhodnú variantu.
      Môj malý je zas skôr introvert, na ihriskách sa deťom skôr vyhýba v zmysle, ak je dáke dieťa na preliezke, on tam nepôjde, kým bude na nej sám.. :D ....A keď sme chodili na rodičovské dopoledne 1xtýždenne práve do tejto škôlky, neverila som vlastným očiam ako sa tam cítil lepšie. Hral sa s deťmi, šmýkal sa s nimi. Vyslovene mi prišlo, že to pomáha jeho personality byť otvorenejší, odvážnejší...tak uvidíme.Leo zrejme potrebuje povzbudiť zas v tomto a tu by mu to mohlo pomôcť zdá sa. Uvidím, prvý mesiac je skúšobný, myslím, že manžel ani ja nevieme čo očakávať..necháme sa prekvapiť.

      Odstrániť
  2. Myslím si, že by rodiče měli respektovat jedinečnost svého dítěte a spíše poslouchat a vnímat co dítě cítí, dříve než ho svazovat do kazajky nepsaných pravidel společnosti. Pokaždé, když takový názor vypustím pro uši veřejnosti, přiletí smršť připomínek od rodičů, kteří se nechali ztrhnou a zmanipulovat větou "ale tak to prostě je a tak to bude" nikdo se neptá a proč to tak je? A když se přece jen, ten malý človíček zeptá " a proč to tak je?" dospělý ho územní "prostě to tak je!".
    Vždy se zadostiučiněním ve tváři se na mou hlavu sesypou připomínky "to ty nemůžeš vědět, nemáš děti" nebo "počkej si na svoje, pak tě chci vidět".
    Ale vím i já byla dítě. Dítě ve státní školce, kde se mi nelíbilo a zážitky si pamatuji dodnes. A dále to pokračovalo na základní škole. Jsem jiná, pro nastavený systém extrovertů nevyhovující! Jsem Introvert a prostě svá. Vždy jsem byla a stále to ve mě je, ale "dokonalý" systém to udusil dlouhými chapadly školních osnov a dodržováním pravidel. A teď pamalu hledám cestu ke svému Já, abych mu mohla říct "Neboj se, už se nemusíš schovávat přede všemi, už jsme podle nich dospělý a můžeme být kým chceme" neřeknu mu, že v mezích systému, chci ho zachránit, ne zabít. Jsem originál a jsem na to hrdá, buďte hrdí na to, že jste přivedli na svět neopakovatelnou bytost, jako jste Vy sami a dejte jí prostor, být kým je a ne tím, jakou ji systém chce. Nikdo neví lépe, co je pro něj to nejlepší, nežli on sám. Prosím zastavte se a vnímejte lidi okolo sebe i ty, kteří jsou úplně maličcí.

    Bei díky za hezký článek, jsem ráda, že podporuješ rodiče, aby nechali své hvězdy zářit a nezahalili je do mraků šedi.

    S láskou Ellie

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Ahoj Ellie, wau teda kým som sa prečítala na koniec tvojej správy a zistila, že si to ty, mala som normalne husiu kožu z tvojich slov. Tiež to tak cítim a je myslím, skvelé, ak si ludia dokazu uvedomit co bolo nie spravne este z ich vlastnych spomienok a zážitkov.

      Tiež sa stretávam s tým, že ľudia na mňa pozerajú ako na uplneho blazna uz len ked im poviem, že to nie politici, nie nové voľby môzu zmenit kvalitu produktov v supermarketoch a nizsie ceny, ale oni sami!! Len by museli zacat vedome žiť, nakupovať, premyslať na tym, ze ked to platim, vyjadrujem poptavku...nie nespokojnost, a tak ani supermarket ani dodavatel nema dovod menit ponuku v regaloch ani ich ceny...kym sa predava, on bude dalej veselo doplnat..

      Ale v tom sme vyrastli...ze sme len obcania, ktori platia a neodvravaju. Ide to z nasej historie, utlacania, vojen, komunizmu...ale som naozaj prijemne prekvapena stretavat uz tak mladych ludi, ktorí su prebudení...uvedomuju si, ako tento nesetrny sposob produkcie a konzumizmu devastuje nase prirodne zdroje, nasu zem. A aj ked je ich stale mensina, verim, ze to dokazeme obratit.

      A cim viac bude ludi, ktori sa vymykaju systemu, tym lepsie...
      Milujem individualizmus a ked si predstavim, ze by sme od mala boli vedeni k meditaciam, k absolutnej viere, ze co si predstavis, to mas, to dokazes, k uvedomeniu si, ze nase myslienky budu nasa realita..ake len neskutocne veci by sme dokazali...a zrejme ovela menej zmeteni z toho, co vlastne v zivote chceme, od coho tu sme a ci skutocne nasa jedina uloha je platit ucty a prežívať... :D

      Odstrániť
  3. Já mám to štěstí, že má rodina mě bere takovou jaká jsem a podporují mě.
    Myslím si, že největší problém je, že dospělý přestávají být tak trochu dětmi. Dětská zvědavost je kouzelná, děti bez váhání, studu nebo obav se zeptají na cokoliv. Dospělého člověka ani nenapadne se zeptat "A proč to tak je?" Začít pátrat a přemýšlet, jestli je to tak v pořádku nebo ne. Jsme chyceni v síti a pod nátlakem médií a firem. Na zemi je 7 miliard lidí a pouze cca 5 z nich rozhoduje o tom co budete mít k večeři. 5 lidí, 5 ředitelů největších firem vybírají potraviny do vašeho supermarketu. Znáte je? Znají oni vás? Vědí co je pro vás nejlepší? Myslite si, že pro vás chtějí to nejlepší?
    Lidé slepě následují to co je zajeté, jednoduché a už se dál neptají. Je škoda, že lidé nepřemýšlí na otázkami jako: "odkud je tenhle salát?" A pak můžete zjistit, že přiletěl z takové dálky, kde ani vy sami, jste nebyli na dovolené.
    Lidé by měli začít o věcech více přemýšlet, ne je jen brát tak jak jsou.
    Jsem ráda, že se více a více lidí začíná zajímat a rozhlížet se kolem sebe a ptát se: "Je tohle v pořádku? Má to tak byt?"
    Vždy a v jakémkoli situaci máme možnost volby. Jediné co nám pomůže se správně rozhodnout? Vědět o tématu co nejvíce informací.
    Je to jednoduché, příště se zeptejte ;)

    E.

    OdpovedaťOdstrániť